Doučování účetnictví a vývoj software

Účetnictví - o čem to vlastně vůbec je...

Nechci zde opisovat knihy a učebnice o účetnictví. S tím si již dali práci jiní autoři a někteří odvedli vskutku dobrou práci. Skoro každý student má doma svou knihu o účetnictví a někdy by stačilo, kdyby jí jenom otevřel a pozorně se do ní začetl. Bohužel většina studentů, kteří ke mně chodí mají svou knihu o účetnictví značně zaprášenou, a pokud se na ní koukají, tak jen na obal... Na druhou stranu si nedělám příliš veklé iluze, že by začli studovat mé stránky :-). Nicméně se tady pokusím vysvětlit úplný základ účetnictví.

Normálně a neformálně

Bohužel, průšvich skoro všech učebnic je, že se snaží být hned od začátku stoprocentně korektní. Chápu to, ono to ani jinak nejde. Nemohou přece psát blbosti, mluvit nespisovně a pak chtít, aby jim učebnici schválili na ministerstvu. Ve snaze o korektnost se pak výklad obaluje do pro studenta nesrozumitelných a vědeckých formulí. Já se zde pokusím právě o opak. Dopředu říkám, že tento výklad nebude stoprocentně korektní a bude hooodně zjednodušovat. Navíc budu psát úmyslně dosti nespisovně. Mělo by být ku prospěchu věci.

Co účetnictví sleduje

Co vlastně účetnictví sleduje? Jednak, vžijte se do toho, že Vy jste ten podnik. Já = podnik, a nikoli například zaměstnanec podniku apod. Bude Vás zajímat co vlastníte (tj. Váš majetek), jaké máte závazky (tj. kolik někomu dlužíte), jaké máte pohledávky (tj. kolik dluží někdo Vám). Dále by Vás mělo zajímat kolik vyděláváte (tj. zda Vám to, co děláte, přináší nějaký zisk). To je v zásadě všechno, o co se budete starat.

Možná to bude vypadat směšně, ale opravdu Vás nezajímá co se děje kolem Vás. Vy jste takoví malí sobečci a zajímáte se jen a jen o sebe - o svůj majetek, o Vaše pohledávky, o Vaše závazky a Váš výdělek. To, kolik majetku má někdo jinej (Váš soused, zaměstnanec apod.), Vám je úplně putna! Teď to vypadá jednoduše, říkáte si "jasně", ale dělá se v tom často chyba.

Tak například, když Vy zaplatíte penězi třeba Frantovi, tak lajcká logika by říkala, že mně peníze ubyly a Frantovi přibyly. Jenže to, co se stalo Frantovi, Vás nezajímá! Vy jste přeci malí sobečci a sledujete pouze sebe! Vám peníze ubyly, to je v pořádku. To, že přibyly Frantovi, to Vás nezajímá, protože co se stane někomu jinému, Vám je z hlediska účetnictví jedno. My nemůžeme účtovat o tom, že Frantovi peníze přibyly. My ani nevíme, kolik má na účtě, nesledujeme jeho majetek. To, že mu peníze přibyly, si zaúčtuje Franta, ale nikoli my. My budeme sledovat jenom sebe, náš majetek, naše pohledávky, naše závazky a náš výdělek. My, my, my, jenom my.

Takže z toho vyplývá, že účto má trochu jinou logiku, než se používá v běžném životě. Musíme si na ní zvyknout a pochopit jí. A pak už by to mělo jít samo.

Vrátím se zpátky k Franovi a ke mně. To, že jsem mu zaplatila, tak pro mne bude znamenat, že mně peníze ubyly. Protože nikomu neplatím pro nic zanic a Frantovi jsem za něco dlužila, tak si dále poznamenám, že už mu nedlužím - že ho mám z krku. Nebo-li ubyly mi peníze, ale na druhou stranu mi klesl závazek vůči Frantovi. Přesně toto se z hlediska účetnictví stane.

Aktiva a pasiva

Všichni učitelé Vám asi omílají, že rozvaha je základ. A mají pravdu. Kdo nepochopí rozvahu, tak nemůže pochopit účto. I kdyby student uměl pár účetních případů, tak pokud nerozumí rozvaze, tak učiteli bude jasné, že nerozumí ničemu. A že to, co případně umí, tak se naučil nazpaměť, ale jinak nic nechápe...

Rozvaha je výkaz. To znamená, že je to nějaký cár papíru, který se předává finančáku. No, a my si ho taky zakládáme. Není to účet, i když se dělá většinou ve tvaru téčka. Účet má strany MD a D. Rozvaha má dvě strany: aktiva a pasiva. Cílem rozvahy je podat nám přehled o majektu a o tom, kde jsme k tomu majektu přišli.

Pokračování příště...mám hlad a du se najíst